Papua – „First Contact“ expedice – nejlepší ze všeho

Papua Nová Guinea & Západní Papua (Indonesia)

Na Papui můžete dodnes najít zcela primitivní národy, jejichž vývoj se zastavil v období neolitu (mladší době kamenné). Většina těchto kmenů žije v západní části, ale lze je překvapivě nalézt i v nejnepřís­tupnějších oblastech Papui Nové Guinei. Mnoho detailních leteckých map ostrova obsahuje bílá místa, kde je napsáno : „Relief data incomplete“ nebo „We believed not exceed 5300 ft“. Do těchto odlehlých oblastí směřují „First Contact“ expedice.

Kmeny Horního Sepiku – 2015 – PNG

Lidé, kteří používají penis jako hudební nástroj…

Existují na Papue ještě neobjevené kmeny? Je možné dostat se k lidem, kteří ještě neviděli bílého člověka? Je přece třetí tisíciletí!!!! To byly otázky, které jsme si před touto expedicí pokládali, diskutovali, potvrzovali, vyvraceli. Měli jsme v plánu několik lokalit na PNG. Postupně jsme je selektovali. Nakonec jsme vybrali Horní Sepik jako „nejsnáze“ dosažitelnou lokalitu. Neměli jsme mnoho peněz a další lokalita, výrazně nadějnější, by ale byla také výrazně dražší. Sami jsme byli překvapeni tím, co jsme našli! Nakonec vidíte sami! A ta „nadějnější lokalita“ nám zbyla na příště!!!

Lidé na Horním Sepiku chodí většinou zcela nazí, ženy nosí pouze sukénky. Ženy při tanci sukénkami komíhají, zatímco muži používají své penisy jako „bubínky“ k „paličkám“, které mají připevněné na břiše. Muži při tanci komíhají penisem, aby koteka narážela do opasku z tvrdých semen, a tímto způsobem „bubnuje“. Když jsme to uviděli poprvé, byli jsme zcela fascinováni. Prosté a jednoduché. Ihned jsme také pochopili, proč používají tak zvláštní „koteky“ a ještě je ve špičce zatěžují vylitím pryskyřicí. Papua má stále čím překvapit!!!

A kdy bude další „First Contact“ expedice? Těžko říct. Možná už v roce 2016, nebo 2017, či až 2018??? Bohužel, všechno je to o penězích… Kdyby bylo na nás, jedeme hned!!! Všude se lidé civilizují. Jsou na ně vyvíjeny velké tlaky ze strany vlády, církví, dřevařských těžebních společností… Misionáři už byli a jsou všude! Ano, i v této oblasti, kde jsme byli nyní, jsou samozřejmě i lidé oblečení a na „naháče“ je vyvíjen tlak, aby se také přizpůsobili…

Čas je neúprosný. Když se mě lidé ptají, kdy jet, stále odpovídám včera, nebo ještě lépe předevčírem… V tuto chvíli můžeme jen doufat, že naše další expedice nebude zároveň naší expedicí poslední… Držte nám palce, nebo spíše držte palce Papuáncům, ať si co nejdéle zachovají svůj přirozený způsob života…

KOROWAI DALAM 2009 – nejobávanější kmen Stromových lidí

Na území tohoto kmene jsme se zkoušeli dostat již v roce 2004. Tehdy jsme ale nepochodili. Nebyli jsme připraveni nést si všechny své věci zcela sami a z domorodců s námi na území kmene Korowai Dalam nechtěl jít nikdo. „Zabili by nás a snědli“, říkali nám Korowai Bátu ve všech vesnicích, kde jsme se je na cestu k mýty opředenému sousednímu kmeni snažili přemluvit. Kombajové a Korowajové, další z kmenů Stromových lidí přes jejichž území jsme se vraceli domů, neměli o existenci Korowai Dalam ani tušení.

V listopadu 2009 jsme tedy ke kmeni Korowai Dalam vypravili další expedici. Do týmu se dostali jen ti nejlepší. Léty prověření harcovníci, kteří byli ochotni nést si riziko neúspěchu a případně i fyzické újmy. Ani my jsme neměli jistotu, že Korowai Dalam skutečně existují a nevěděli jsme, zda na naši návštěvu nebudou reagovat agresivně.

Expedice Korowai Dalam 2009 předčila všechna naše očekávání i nejtajnější a nejsmělejší sny. Ano, byly vesnice, kam nás nepustili a museli jsme je obcházet velkým obloukem. Ale tam, kde se nám podařilo s domorodci dohodnout, jsme byli unešeni. Jezdím na Papuu 12 let, ale tak skvělou expedici jsem ještě nezažil.

Doslova desítky stromových domů mnoho metrů vysokých, vyzdobených kostmi ulovených zvířat jako strašidelné hrady. A lidé? Tam, kde nás pustili do vesnic, se nám podařilo s nimi spřátelit. Mohli jsme s nimi lovit, vařit i jíst. Spali jsme v jejich domech a mohli jsme pozorovat, jak vyrábějí kamenné sekery, šípy z kostí kasuárů, brali nás s sebou na lov. Dá se říci, že nás přijali a máme pozvání k návratu.

Proto v letošním roce budeme organizovat další jednu nebo i dvě expedice. Obě již budou „otevřené“. První se uskuteční v dubnu 2010 a může se jí zúčastnit každý, kdo má nějaké zkušenosti s trekem v džungli se zátěží. Je totiž možné, že si opět budeme muset veškeré své vybavení nést alespoň část cesty sami.

Více fotografií z této expedice najdete ve FOTOGALERII

Jeskynní lidé – 2006

Lidé absolutně nedotčení naší civilizací

Jeskynní lidé byli objeveni teprve velmi nedávno – na začátku října roku 2006. Petr Jahoda odjel na tuto expedici spolu s australsko – rakouským týmem v květnu roku 2006. S použitím helikoptér se expedice dostala na místo údajného obydlí Jeskynních lidí. Tato prvotní informace se ukázala být nepravdivá. Nicméně expedice si určila alternativní cíl. Kmen Moii.

Misionáři přišli k tomuto kmeni a usadili se na jeho území před více než pěti lety. Kmen Moii je velmi odloučený, bylo prakticky nemožné se k němu dostat bez použití helikoptéry.

Kmen Moii

Příslušníci kmene Moii, muži i ženy, si zdobí nosní přepážky kasuářími kostmi. Muži nosí koteky a ženy jen krátké sukénky. Moiiové kouří neobvyklé bambusové dýmky. Nejsou to vlídní lidé. Kromě toho jsou velmi náladoví. Navzdory těmto překážkám se nám s nimi podařilo navázat přátelský vztah přinejmenším v krátkém období. Během „pobytu“ u tohoto kmene, jsme prožili nádherné okamžiky.

Nejzajímavějšími poznatky nám poskytla kultura kmene Moii. Chrání svoje životní prostředí stejně jako udržují ve vynikajících podmínkách výrobu a obchodování s potravinami. To jsme dosud u žádného jiného kmene neviděli.

Tato expedice přinesla mnoho nových poznatků a může být považována za velmi úspěšnou.

Expedice k neznámému kmeni – 2005

V roce 2005 se mi podařilo v džungli najít kmen, který rovněž nebyl popsán. Tedy nebyl oficiálně objeven. Netvrdím, že jsem první, kdo tyto lidi objevil, jen to, že o nich dosud nikdo nic nepublikoval. Opět zde neuvádím přibližnou lokalizaci tohoto „neznámého kmene“. Rozhodl jsem se publikovat pouze jejich fotografie a možná popis jejich zvyků, podobně jako jsem to udělal u kmene Simbů

Nazývejme tento kmen třeba „Unda“ (unikátní kmen). Muži tohoto kmene chodí úplně nazí nebo nosí „Vajíčkové Koteky“ , o kterých jsem dosud také neslyšel. Ženy tu chodily nahé ještě před dvěma lety, ale kvůli kontaktu se sousedním kmenem, který se pomaličku začal civilizovat, začaly některé ženy nosit krátké sukénky. Jde o druhý papuánský kmen, kde lidé chodí nazí. Dosud to bylo známo pouze o kmeni Asmat. Další nové kmeny se dají objevit v povodí řeky Mamberámo. Těžko říci, zda nejsou jiné neobjevené kmeny ještě za pacifikační linií, kam se podaří proniknout jen málokomu. Papua je dodnes nejdivočejším místem světa.

Expedice ke kmeni Simbu – 2004

V roce 2004 jsem se dostal ke kmeni Simbu, který byl objeven jen o pár let dříve (v roce 1999). Strávil jsem s lidmi z tohoto kmen několik nádherných týdnů. Žijí vysoko v horách. O kmeni Simbu se dosud nikde nic publikováno a ani já o něm nechci nic bližšího publikovat.

---

Všechna práva vyhrazena. Žádné části stránek, vlastní obsah a text či vlastní grafika nemůžou být duplikovány, reprodukovány, redistribuovány nebo použity bez výhradního souhlasu autora.
Design Tonique& petrovo © Copyright 2007 Petr Jahoda | Tyto stránky jsou vytvořeny pomocí CMS Made Simple